Profily bylinek » Hřebíčkovec kořenný

Latinský název: Syzigium aromaticum

Místo výskytu: Madagaskar, Brazílie, východní Afrika.

Využíváme: suché květní pupeny stromu hřebíkovce, pupata

Vůně: vůně dřevoviny, teplá, sladká, kořenná, ostrá, vonná

Stálozelený strom s pyramidální korunou, kterému se nejlépe daří v blížkosti moře v tropickém klimatu, obvykle na ostrovech. Dosahuje výšky až deseti metrů, ale vyšlechťují se nízké odrůdy stromu pro pohodlnější sběr úrody. Tvar stromu je kuželovitý, rostlina je podobná vavřínu, avšak listy hřebíčku jsou delší a výraznějí zelené s patrnými tečkami. Malinovité květy se vyskytují na konci větví, ale jsou strhávány v období poupat, teprve když začínají růžovět. Do stáří pěti let stromy neprodukují koření. Tvar poupat připomíná hřebík o délce 1-1,5 cm, odtud je odvozen i název rostliny.

Pochází z ostrovů jihovýchodní Asie. Hřebíčkovec patří k nejstarším známým kořením. Už dávno před začátkem našeho letopočtu byl používán v Indii, Indonésii a Číně. Jedním z prvních lékařů, kteří využívali hřebíčkovec k léčbě nemocných, byl Hippokrates. Doporučoval se lidem trpícím chladem, ale i horkem - pro udržení rovnováhy tělesné teploty. Používal se tak proti bolestem hlavy, migréně, při léčbě hluchoty po prochladnutí. V Číně bylo dvořanům přikazováno, aby v přítomnosti císaře měli v ústech hřebířek kvůli příjemnému dechu. Ve 20. století se hřebíček používal při dezinfekci rukou prvních chirurgů, porodníků a obsluhujícího personálu. Hřebíčkový olej se používal také k léčení pupeční šňůry. V Čínské medicíně se dlouho věřilo, že hřebíček spolu s jinými bylinkami pomáhá léčit zhoubné nádory. 

Hřebíček se také vkládá do vařeného hovězího masa, které je tak uchováno po 24 hodin.

Účinky: Zvětšuje objem a aktivitu paměti, používá se pro dezinfekci, má protivirové a protikřečové účinky. Vypuzuje hlísty, napomáhá odkašlávání, stimuluje porodní činnost.

Teplota vaporizace: do 130°C

Nepoužívat při nervové podrážděnosti, těhotenství.